Příběh české vsi

Lidice. Malebná česká ves ležící nedaleko Kladna západně od hlavního města Prahy. Nebýt hrůzného zločinu, který na ní a jejích obyvatelích spáchali 10. června 1942 nacisté, žila by svým vlastním životem a běžnými každodenními starostmi až do dnešních dnů. Dle zrůdného přání okupantů měla po staletích své existence zmizet beze stopy. Namísto toho se nesmazatelně vepsala do světových dějin jako symbol nacistického teroru a bezpráví.

V době lidického zločinu za sebou měly Lidice dějiny staré nejméně šest staletí. První písemnou zmínku o nich totiž můžeme nalézt již ve Zbraslavské kronice. Jejich další osudy nebyly nikdy jednoduché. V první polovině 15. století byly za husitských válek vypáleny a zpustošeny byly i za války třicetileté. V roce 1713 žilo v Lidicích 16 poddaných a z téhož roku máme i první písemnou zprávu o existenci lidické školy. Po následující dvě staletí žili Lidičtí nerušeně. Až do léta roku 1914, kdy vypukla 1. světová válka. Svou krvavou daň si vybrala i v Lidicích. O život tehdy přišlo 15 jejich obyvatel. V době, kdy končila, nikdo netušil, že se další válečný konflikt zapíše do dějin obce mnohem krvavějším písmem. 

I po prožití této hrůzy se však Lidice znovu zrodily a dnes žijí takřka jako kterákoliv jiná obec. Vyrostly nové generace obyvatel, dospělí chodí do práce, děti do buštěhradské školy, mladí lidé studují. Skoro všechno je stejné jako jinde, a přece ne tak docela všechno. Stačí opustit úpravné domky a projít Růžovým sadem do míst, kde kdysi stávala stará ves. Uvidíte prázdné údolí, obklopené vzrostlými stromy, kříž s trnovou korunou nad hrobem lidických mužů i pomník dvaaosmdesáti zavražděných dětí. Je tu ticho, klid. Od hrůzy, která se zde odehrála, nás dělí více než osm dlouhých desetiletí. Nesmíme však zapomenout.

Tato výstava je věnována památce obyvatel starých Lidic – 192 mužům, 60 ženám a 88 dětem, kteří se stali obětmi nacistického násilí. Ale také těm lidickým, kteří se po 2. světové válce vrátili domů a žili v nových Lidicích bez svých nejbližších až do konce svých dnů.

Autor: PhDr. Eduard Stehlík, Ph.D., MBA