Šedesát let Růžového sadu v Lidicích

Není pochyb, že Růžový sad je součástí jednoho z velkých paradoxů našich i světových novodobých dějin, krutého i útěšného zároveň. Zatímco němečtí nacisté vyhladili Lidice s úmyslem, aby tato obec zmizela nejen z povrchu země a z mapy, ale i z lidského vědomí, došlo k pravému opaku. Jméno Lidice okamžitě obletělo svět - a planeta hrůzou oněměla. Již za tři dny po lidickém masakru, 13. června 1942, prohlásil v dalekých Spojených státech amerických tamější ministr námořnictva: "Boudou-li se nás příští generace ptát, za co jsme v této válce bojovali, budeme jim vyprávět historii Lidic." A Jan Masaryk, ministr exilové československé vlády, tlumočil rovněž krátce po tragédii slova jiného významného amerického státníka: "Nejsem si zcela jist, co přispělo víc k posílení odhodlanosti amerického lidu v této válce, zda Pearl Harbor nebo Lidice."

Ale nezůstalo jen u slov, která jako by se stala impulsem pro vzedmutí mohutné vlny solidarity. Jak známo, z podnětu federace britských horníků se ustavilo již v září 1942 v hornickém městě Stoke on Trent hnutí nazvané Lidice budou žít, v jehož čele stanul člen tamější městské rady, lékař a posléze labouristický poslanec britského parlamentu sir dr. Barnett Stross. Tento spolek kromě jiného organizoval peněžní sbírky na výstavbu nových Lidic. A tak se nejen československá vláda, nejen Společnost pro obnovu Lidic a Ležáků, zřízená v září 1946, které příslušelo "opatřovati technické, finanční a právní podklady pro přípravné práce a provésti obnovu Lidic", a nejen další instituce, ale i britské hnutí zasloužily o to, že mohlo dojít 15. června 1947 k položení základního kamene nových Lidic.

Ale nedosti na tom. Mezinárodní sepětí antifašistických a demokratických sil, jež nové Lidice reprezentovaly, bylo natolik silné a inspirující, že se opět v britském spolku vedeném Barnettem Strossem zrodil v červnu 1954 záměr vytvořit v Lidicích růžový sad. Myšlenka se zase přetavila v nečekaně mocnou vlnu solidarity a do obce, jež měla navždy vymizet z lidské paměti, putovaly jako dary růžové keře nejen z Anglie, ale i z blízkých i velmi vzdálených zemí. A tak vznikl v červnu roku 1955 jedinečný, architektonicky ztvárněný sad, a protože se záměrně a symbolicky rozkládá mezi novými Lidicemi a územím vypálené obce a jižní stranou se svažuje ke společnému hrobu zavražděných lidických mužů, představuje zároveň most mezi minulostí a současností, mezi zlem a nadějí. Most kvete, s podzimem se uzavře a na jaře se znovu rozvine. Most trvá. Trvá jako život. Trvá jako památka lidické tragédie.

Základem pro tvorbu Sadu přátelství a míru, jak zněl původní název unikátního díla, které vzniklo podle projektu architekta Františka Marka a se sochařskou výzdobou Bedřicha Stefana a Romana Hladíka, se staly takzvané sadové barevné kompozice. Růže se vysazovaly v konkrétním uspořádání, při němž rozhodovala celá řada hledisek. V devadesátých letech minulého století sad zpustl, byl zdevastovaný a hrozil jeho zánik. V letech 2001 až 2002 však došlo k zásadní rekonstrukci Růžového sadu, jak se mu říká nyní. Kromě výsadby nových keřů došlo i k instalaci veřejného osvětlení a k automatické závlahové technologii. Růže se neustále obměňují a přibývají další keře i odrůdy. Není divu, že Památník Lidice obdržel Certifikát o vytvoření českého rekordu - Nejvíc růžových keřů v jednom sadu. Zároveň se růže, které kvetou nejkrásněji v červnu, v měsíci, v němž barbaři Lidice zlikvidovali, staly symbolem znovuzrozené obce.

Zmínili jsme se o dějinném paradoxu, s nímž je Růžový sad spjatý, a tak zůstaňme u tohoto faktu a dodejme, že se právě v místě, které mělo být smeteno z povrchu země a mělo být navždy mrtvé, stvrzují nové životy. Každý další pár snoubenců, který od poloviny června do konce září předstupuje v lidickém Růžovém sadu před oddávajícího či oddávající, jako by říkal: život je nezničitelný. Rozkvetlé růže, to není kulisa zdejších svateb. To je přirozená součást velké chvíle. A k tomu zelené travnaté plochy. A vysoké nebe nad hlavou. V tomto neopakovatelném prostředí Památník Lidice uskuteční pro svatebčany - po jejich dohodě s Obecním úřadem v Lidicích - svatební obřad a zajistí květinovou výzdobu, ozvučení prostoru a samozřejmě i vhodnou růži, kterou si novomanželé sami zasadí do speciálního záhonu. Bude to vaše růže, milí novomanželé, a taky vašich dětí, které přivedete na svět. Bude tam růst spolu s desítkami tisíc růží, které připomínají, že zlo nemůže v dějinné perspektivě triumfovat nad lidskou sounáležitostí a solidaritou, ovšemže ani nad láskou, a že život trvá, že je nezničitelný.

Autor článku: Mgr. Přemysl Veverka