Rudolf Kubela, nar. 25. 12. 1938

Manželé Rudolf a Anna Kubelovi dostali 25. prosince roku 1938, na Hod Boží vánoční, dárek jakoby od samotného boha: syna Rudolfa. Říká se o rodičích novorozenců, že dítě přivedli na svět, ale správnější bude, řekneme-li, že Kubelovi přivedli Rudolfa mezi své, domů, na lidický statek Anny Novákové číslo popisné 14, kde otec Rudolf pracoval jako správce. Že Rudolfa  vzali do své péče, do své ochrany, že mu otevřeli území své lásky. Neboť právě narozený tvor nepotřebuje přivést na svět, potřebuje své nejbližší, jejich něhu a pocit bezpečí.  

Kdoví, jak Kubelovi slavili Vánoce a synovy narozeniny. Kdoví, zda Rudolfek dostal dárek od Ježíška a druhý den něco jiného jako oslavenec. Nebo se snad všechno sešlo pod stromečkem naráz, jaksi jedním vrzem, jak se u nás na vsi říká? 

Ale ať už to bylo jakkoli, vánoční čas znamenal pro Kubelovy dvojnásobnou radost a dvojnásobné štěstí. Třikrát se o tom přesvědčili, třikrát to prožili. Jako v pohádce: třikrát. Víckrát ne.

A pak se onen svět, na nějž měli rodiče údajně přivést své děti, nad Lidicemi převrátil, a protože prostí, obyčejní lidé – jako třeba Lidičtí – nejsou schopni pohyb světa ovlivnit, natož do něj zasahovat, stalo se, že nejen tříletý Rudolf Kubela, ale i dalších jednaosmdesát lidických dětí spatřilo svůj poslední den 12. června roku 1942, své poslední minuty, v nichž je vrazi vytrhli z náručí matek. Vše, co se dělo poté, už spělo k neživotu, k nekonečné temnotě,  ke smrti.

A tak o letošních Vánocích vzpomínáme nejen narozenin Rudolfa Kubely, ale prosíme nebeské anděly, aby tam nahoře vzali v tomhle vzácném  čase mezi sebe také Josefa Brejchu, Josefa Bulinu, Annu  Bulinovou, Jaroslavu Bulinovou, Jiřího Čermáka, Miloslava Čermáka, Boženu Čermákovou, Jiřího Frühaufa, Františka Hejmu, Karla Hejmu a další a další, jejichž jména tak dobře známe. Aby mezi sebe vzali všech dvaaosmdesát lidických dětí a zapěli jim z nadpozemských kůrů, neboť těm, které zvrácený, zlotřilý svět vyrval v  raném věku z péče, ochrany i bezpečí a také ze vzájemné lásky, těm se má zpívat nejvroucněji. Vezměte tam nahoře mezi sebe Rudolfka Kubelu, který slaví narozeniny, a s ním i jednaosmdesát ostatních… a řekněte jim, že my tady pro ně o letošních Vánocích pláčeme, avšak naše slzy dopadají na úrodnou půdu, na lidickou zem, z níž zdejší děti vzešly a na které navždy zůstanou.