Odešla poslední lidická žena, paní Jaroslava Skleničková
Občas se stane, že někoho ve svém životě znáte tak dlouho, až se vám zdá, že tady s vámi bude navždy. Pro mě byla takovýmto člověkem paní Jaroslava Skleničková z Lidic. Znali jsme se více než pětadvacet let a Jaří, jak jí říkal její manžel Mirek, a jak jsme se ji naučili oslovovat i my, byla člověkem, bez kterého si Lidice dovedu jen těžko představit.
Jaří se narodila 27. března 1926. Její maminka Anna pocházela z rodiny lidického hostinského Josefa Votruby a tatínek Jaroslav, rodák z Rosnic u Hradce Králové, byl vyhlášeným cukrářem a šéfkuchařem. Před válkou pracoval na mnoha místech Československa a Jaří s ním tak prošla i jeho působišti v Luhačovicích a ve Smokovci na Slovensku. V březnu 1939, po nacistické okupaci a osamostatnění Slovenska, se Suchánkovi vrátili do Čech a usadili se v Lidicích. Zde je zastihly tragické události června 1942, které rodinu nesmazatelně poznamenaly. Jařin tatínek byl totiž jedním ze 173 lidických mužů, které němečtí nacisté zavraždili v zahradě Horákova statku.
Mladičká Jaroslava měla tehdy obrovské štěstí, že jí bylo na konci března 1942 šestnáct. Kdyby byla o pouhé tři měsíce mladší, skončila by její životní pouť spolu s dalšími 82 lidickými dětmi v plynových autech v Chelmnu nad Nerrem. Pokud by se narodila jako chlapec, jak si to její tatínek moc přál, zastřelili by ji tehdy spolu s ním... Takto se však ocitla jako vůbec nejmladší lidická žena v koncentračním táboře Ravensbrück. Zde společně s maminkou a starší sestrou Mílou prošly tři roky trvajícími hrůzami a utrpením.
Mezi lidickými ženami byla Jaří výjimečná nejen svým nízkým věkem, ale i vynikající pamětí a neuvěřitelným smyslem pro humor. V neposlední řadě pak také tím, že se jako jediná pustila do literárního zpracování svých vzpomínek. Napsala dvě knihy – „Jako chlapce by mě zastřelili“ a „Vzpomínky mě stále tíží“, přičemž zejména ta první je naprosto výjimečná a právem si našla řadu čtenářů nejen u nás, ale i za hranicemi naší republiky.
Tak jak lidické ženy postupně odcházely tam, odkud není návratu, zůstaly pojednou Jaří se svou sestrou Miloslavou těmi posledními. Míla nás navždy opustila v prosinci 2019 a Jaří se tak stala poslední žijící lidickou ženou. Když jsme jí byli letos v březnu přát k jejím úžasným 98. narozeninám, jichž se dožila v dokonalé duševní svěžesti, netušili jsme, že je to naposled. Tento pátek večer se životní pouť Jaroslavy Skleničkové navždy uzavřela.
Milá Jaří, budeš nám všem moc chybět a nikdy na Tebe nezapomeneme. Čest Tvé památce!